O královně bomb

6. srpna 2015 v 23:54 | L. |  Věda
Vítám Vás, dnešní výročí 70 let od shození jaderných bomb na Hirošimu mě inspirovalo k tomuto článku, kde budu vyprávět o vzniku jaderné zbraně, protože historie jejího vzniku je plná paradoxů a ironií osudu a je to jeden z největších příběhů vědy a stojí za to, aby byl vyprávěn dál. Zdrojem veškterých informací mi byla kniha Roberta Jungka, Jasnější než tisíc sluncí a pokud se o vývoji jaderné zbraně chcete dozvědět víc, není lepšího zdroje.


Ze začátku byla možnost sestrojení jaderných zbraní předmětem spekulací a tajemstvím atomových fyziků, kterému nikdo kromě nich nevěnoval žádnou pozornost. Dokonce po několika experimentech, které prokázaly, že jaderná fúze uvolňuje velké množství energie vznikla skupina vědců, která chtěla ve stínu války tento objev navěky pohřbít a dohodnout se s kolegy, že nikdo nebude v téhle oblasti zkoumat dál ani publikovat, aby nikdy nedošlo ke vzniku zbraně. Bohužel pro ně, dříve než dohoda mohla vzniknout, jiná skupina vědců, která prosazovala opačnou strategii o tomto tajemství zveřejnila článek do novin, jejich plánem bylo uvědomit alespoň vědeckou obec o riziku a zajistit, aby se odborníci proti stavbě bomby postavili a aby nemohla nějaká mocnost svoje protivníky konstrukcí bomby překvapit. Žádný z těchto pokusů ale nedosáhl moc velkého úspěchu.

Rozhodujícím vlivem ve vývoji zbraně byli až židovští vědci, kteří z Maďarska uprchli do USA a kteří věděli o riziku a zároveň si nebyli jistí, jestli nacistické Německo není ve vývoji zbraně napřed, protože i přes exodus intelektuálních elit v Německu pořád zůstávalo několik špičkových vědců, jako Heisenberg, Weizsäcker nebo von Laue, kteří by byli schopni bombu sestrojit a vzhledem k několika nedorozuměním mezi nimi a vědci na západě narostla vzájemná nedůvěra. V Americe se proto Leo Szilard a Edward Teller ze strachu z Hitlerovy bomby rozhodli konat. Věděli, že jako relativně neznámí vědci nemají moc šanci uspět, proto se dohodli s Einsteinem, který rychle pochopil, jaké nebezpečí hrozí a rozhodl se přidat svůj podpis k jejich dopisu prezidentovi Rooseveltovi, který sice původně hrozbu bagatelizoval, ale po konzultaci s vědci samotnými se jim podařilo přesvědčit jej, aby vydal rozkaz ke startu projektu Manhattan, výrobě atomové bomby, s nejvyšší prioritou.

Vůdci projektu byli jmenováni Robert Oppenheimer a generál Leslie Groves, kteří jako jedni z mála věděli, na čem vlastně pracují, o bombě bylo řečeno pouze několika nejlepším vědcům a zbytek personálu dostával jen dílčí úlohy a netušil, na čem pracují ti ostatní, to vše samozřejmě pod přísnou kontrolou tajných služeb. Nesmělo se mluvit dokonce ani o několika úmrtích při haváriích, jednou se dokonce celá oblast v Los Alamos, kde výzkum probíhal octla na pokraji zkázy, když při snaze měřit teplotu a radiaci při přibližování ke kritické hmotnosti (kdy dochází k jaderné fúzi a uvolnění energie), které bylo realizováno tak, že se dvě polokoule plutonia postupně přibližovaly k sobě a jedna z polokoulí vypadla z nosné konstrukce. Došlo by k výbuchu nebýt hrdinského zásahu jednoho z vědců, který od sebe polokoule odtrhl holýma rukama, několik dní na to zemřel.

Práce na bombě byly v plném proudu když se spojenci vylodily v Normandii a přívezli s sebou zvláštní jednotku, která měla za cíl zjišťovat jakékoli informace o jaderném výzkumu, pokoušeli se lokalizovat laboratoř tak, že sbírali vzorky vody a posílali je do Ameriky na analýzy, jestli nevykazují zvýšený obsah radioaktivních izotopů. Jednou vzali od místních láhev vína a poslali ji jako dárek, jen ji s humorem označili jako vzorek na otestování. Vědci ovšem vtip nepochopili a zatímco všechny vzorky vody byly negativní, test vína vyšel pozitivně a vojáky poslali prohledávat okolí vinice. Když laboratoř skutečně našli, byli příjemně překvapeni, protože Němci byli ve výzkumu velmi pozadu, sestrojili pouze reaktor na výrobu proudu, který v Americe už dávno měli také. Heisenberg a Weizsäcker totiž nepatřili k příznivcům nacismu, ale aby ochránili svoje studenty před nasazením na frontu a ze strachu před tím, že by vývoj bomby dostal za úkol někdo ambiciózní, který by se jej snažil co nejdřív dokončit se snažili ministra zbrojního průmyslu Speera přesvědčit o neekonomičnosti vývoje bomby. Podařilo se jim to, Speer jim dal za úkol pouze vyrobit reaktor na výrobu elektřiny a snažil se minimalizovat prostředky, které na výzkum dával a místo toho je přesunul do vývoje raket V2 a vědci ještě k tomu výrobu bomby co nejvíce záměrně zdržovali, aby se k ní Hitler nedostal. Ten o projektu vůbec nevěděl, chtěl co nejvíce zkrátit vývoj zbraním a podporoval pouze projekty, které by byli schopné zbraň do půl roku nasadit na frontu, vědci mu o jaderné zbrani neříkali proto, aby neupadli v nemilost v případě, že by Hitler ztratil s jejich projektem trpělivost.

V Americe, která ještě válčila s Japonskem po tomto zjištění mezi vědci proběhly vášnivé diskuze kdy někteří, v čele s Szilardem prosazovali, aby bomba nebyla nikdy použita, protože Japonsko na výrobu nemělo prostředky a nebyl proto důvod bombu vyrábět pro zachování rovnováhy sil, její původní účel. Nakonec bylo formou ankety mezi vědci dohodnuto demonstrativní použití bomby na území Japonska, kde vědci předpokládali, vzhledem k ostatním možnostem v anketě, že k němu dojde na neobydleném území. Projekt proto pokračoval a byly vyvinuty tři bomby, první z nich, Trinity, byla otestována v Nevadské poušti. Výbuch překonal i očekávání vědců, mnoho z nich bylo zděšeno jeho silou a ničivým účinkem. O měsíc později byla první další bomba shozena na Hirošimu a poté další na Nagasaki, po které Japonsko kapitulovalo. Vědci tím byli zděšeni, protože očekávali, že bomba bude použita na čistě vojenský cíl, stejně tak tím byla zděšena i americká veřejnost. Právě jaderná zbraň podle některých způsobila největší ránu Americké demokracii, mnoho lidí ztratilo důveru ke své vládě a nebýt jaderných zbraní, nebylo by tolik důvodů k poválečnému honu na čarodějnice a k McCarthyho nekompromisní politice proti všem potenciálním špehům SSSR. Spekulovalo se hodně i o oprávnění použít jadernou zbraň, což ale pravděpodobně bylo nutné právě kvůli jejímu psychologickému účinku - nálety s konvenčními bombami měly mnohem více obětí, než atomová bomba, přesto se japonským generálů nezdály tak závažné, jako impozantní jaderný výbuch. A dobytí Japonska konvenčními zbraněmi by bylo vykoupeno krví vojáků i civilistů obou stran. Otázkou je pouze, jestli by japonští velitelé kapitulovali i kdyby byla bomba použita v neobydlené oblasti, což by počet obětí snížilo, odpověď se ale asi nikdy nedozvíme.

Zde bych měl skončit, ale historie jaderných zbraní se táhne ještě dál. Po válce se Oppenheimer stal podezřelým ze špionáže pro SSSR, sice neoprávněně, ale i tak byl odsunut na vedlejší kolej a hlavní místo v projektu Manhattan přebral Edward Teller. Vědci byli nuceni ve vývoji pokračovat, protože armáda se stala hlavním sponzorem univerzit, kde pracovali. Mezitím otestoval svou bombu také Sovětský Svaz, Stalin jí sice původně nevěřil, ale po Hirošimě nařídil USA ve vývoji dohnat, což se mu v roce 1949, údajně s pomocí zvědů povedlo. Stalin měl z jaderných zbraní obrovský respekt a bál se jich, proto také učinil nabídku, že svoje zbraně zničí a výzkum zastaví, pokud Amerika udělá totéž. Vzájemná důvěra velmocí byla bohužel v té době natolik poskvrněna, že tuto nabídku USA odmítlo a místo toho se Teller začal věnovat svému dítěti - termonukleární bombě, která pracuje na základě syntézy lehčích jader na těžší, protože se bál, že Sověti vyvíjejí tu samou zbraň a nechtěl, aby byla Amerika pozadu. Závod tak začal nanovo.

Tellerovo snažení vvrcholilo bombou jménem Ivy Mike. Zbraň to byla nepraktická, velmi těžká, protože obsahovala kapalné deuterium, ale byla to největší bomba, co svět do té doby viděl, mnohem silnější, než ta v Hirošimě. Teller zašel tak daleko, že dokonce propagoval preventivní úder na SSSR, který takovou zbraň tehdy ještě neměl, naštěstí jeho názor nebyl vyslyšen. Později vznikly ještě silnější bomby, vrcholem byl výbuch Castle Bravo, který způsobil velký mezinárodní konflikt, protože radioaktivní spad zasáhl i japonské rybáře daleko za uzavřenou zónou a jeden z nich na následky ozáření zemřel. Rok po testu přišla první sovětská vodíková bomba podobné konstrukce jako Ivy Mike. Proběhlo mnoho dalších testů jaderných bomb než přišel Car, vrchol atomového věku a největší bomba, kterou kdy svět viděl. Chruščov ji chtěl ke svým narozeninám, v podstatě jako ohňostroj a demonstraci síly. Původně chtěl bombu o síle 100 megatun TNT, ale vědci se v té době obávali, že by mohla taková síla zapálit atmosféru, proto nakonec slevil nároky na 50 megatun. Stejně byl výbuch monstrózně silný, tak silný, že pohnul dokonce i s politiky znepřátelených zemí, kteří se i přes počínající jaderné projekty dalších zemí dohodli na regulaci jaderných testů a v roce 1996 i na smlouvě, která šíření jaderných zbraní zakázala a poskytla mírové využití atomu všem státům, které ji podepsali. Od té doby je naštěstí na poli jaderných zbraní relativní klid a můžeme jen doufat, že atomové bomby už zůstanou věcí minulosti.

Nakonec ještě přidám několik videí:

Test Trinity, zkušební výbuch první bomby

Surrealisticky vypadající test Ivy Mike

Castle Bravo, nejsilnější z Amerických bomb (to ve 2:15 není vlna na moři, to co vidíte je tlaková vlna ve vzduchu, kde na rozhraní probíhá lom světla)

Car Bomba, nejsilnější bomba co kdy existovala



Děkuji za přečtení tohoto dlouhého článku, doufám, že posloužil a pomohl srovnat si to, co jste o jaderných zbraních už věděli, kdybyste měli nějaké otázky nebo narazili na chyby, klidně se ptejte, budu se těšit na příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 13:04 | Reagovat

Bum! Dvakrát stačilo. Příště prosím raději shazovat z letadel bedny se stejkama :)

2 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 19. září 2015 v 12:04 | Reagovat

Ahoj, zase mi zablokovali blog, takže jsem se přesunula na blogspot. Budu ráda, když zůstaneš mým čtenářem :)

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 5. února 2016 v 8:34 | Reagovat

Velmi zajímavý souhrn. Historku o vínu s těžkou vodou jsem neznala. Nejvíc deuteria ale Německo vyrábělo v Norsku, pokud vím.
O Mikeovi jsem psala u sebe na blogu: http://civilizace2.blog.cz/1406/dvoudilne-plavky-a-jaderna-bomba
Jen mám trochu dojem, že americká veřejnost nebyla ve své většině shozením bomb na Japonsko zděšena. Myslím, že byla naopak dost pyšná. A později, po shození Mikea na Bikiny, po nich pojmenovali plavky. Tak moc se to Američanům líbilo.

4 levitra rezeptfrei deutschland levitra rezeptfrei deutschland | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 21:32 | Reagovat

YouTube consists of not only comic and humorous video lessons but also it consists of educational related videos.

5 levitra 20mg levitra 20mg | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 2:10 | Reagovat

each time i used to read smaller articles which also clear their motive, and that is also happening with this article which I am reading at this time.

6 levitra online levitra online | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 16:41 | Reagovat

Ahaa, its pleasant dialogue about this post here at this website, I have read all that, so now me also commenting here.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama