Vítám Vás, dnes budu opět psát o hudbě a představím Vám jednoho téměř neznámého a velmi svérázného umělce. Je mi líto, že jsem o něm nevěděl v době, kdy jsem psal článek o největších úletech, protože Necrocock by tam určitě patřil, takže pokud hledáte něco nekonfliktního pro nenáročné posluchače, dnešní článek asi nebude pro Vás. Pro část lidí je tento hudebník nepochopeným géniem, pro ostatní spíše tak trochu bláznem. Omlouvám se také za drobnou nesrovnalost v titulce, kde jsem zachoval název svého seriálu, ale pro pořádek, není to kapela, ale sólový projekt.
Necrocock je poměrně známým hudebníkem, ani ne tak kvůli doom metalovému projektu, o kterém budu psát dnes, ale hlavně díky působení v dnes už legendární kapele, známé více v zahraničí než u nás, která se jmenuje Master's Hammer. Působila hlavně v 90. letech, jak vidíte z videa, dostali se tehdy i do televize, ČT2 měla v té době podstatně zajímavější program než dnes. Nedávno sice došlo k obnovení činnosti kapely, ale o tom jindy, dnes budu mluvit hlavně o jejich kytaristovi. Tomáš Kohout, vystupující i v kapele pod pseudonymem Necrocock se po rozpadu rozhodl začít experimentovat s elektronickou hudbou a kromě pár dalších bočních projektů tak vzniklo pár jeho konceptuálních alb, ve kterých kombinuje elektroniku se zkušenostmi z metalových kapel.
První, co Vás na jeho albech určitě zaujme je jejich atmosféra, neskutečně hypnotické a podmanivé tóny elektronických syntetizátorů a uvolňený zpěv dodávají zvláštně zklidňující a přitom temný zvuk. Do toho ještě přidejme texty, které se věnují hodně netradičním věcem - na albu Konvalium zpívá Necrocock většinou o svých zálibách, což je třeba zahradničení, ale i sexuální turistika, na druhém albu, které pojmenoval Praktiky pohřebních ústavů jsou texty o té temnější stránce života, se kterou má zpěvák praktickou zkušenost, protože sám několik let pracoval v márnici. Poslední album, Lesní hudba je pak vzpomínkou na dětství a je plné obdivu k lesům a pokory před silami přírody. Výsledek je opravdu pozoruhodný, takový zvuk jsem u žádného umělce u nás nikdy neslyšel a i když pro spoustu lidí bude asi nestravitelný, pokud se do ambientní hudby pořádně zaposloucháte, třeba uslyšíte její kouzlo.
Co se týče ukázek, předvedu Vám pár klipů z Necrocockových alb, mimochodem, co se týče jeho videí, ty jsou skvosty sami o sobě, jejich kouzlo je v minimalismu, který perfektně dokresluje tajemnou atmosféru hudby. Podívejte se například na Konvalium věnované zahradám a květinám.
Další ukázkou budiž skladba z jeho druhého alba, z temných Praktik pohřebních ústavů, která je pravděpodobně založena na reálné události a popisuje tragédii zvláštně cynickým způsobem, jako rutinní práci, kde si uvědomíme, jak člověka poznamená práce s lidskými těly po smrti. (A ještě, pokud někdo víte, jak by tuto nahrávku šlo pustit pozpátku, nezkusili byste to tady od 2:55? Vážně by mě zajímalo co tam říká.)
A do třetice ještě předvedu něco z Lesní hudby, opět samozřejmě se zvráceným klipem.
Děkuji Vám za přečtení, rozumím Vám, pokud tato hudba není Vaším šálkem čaje, ale já jsem tak trochu ujetý na bizardnosti a tohle mě dostalo natolik, že jsem se musel podělit se světem. Snad se najde někdo, kdo má podobný vkus, jako já a porozumí této velmi alternativní muzice, budu potěšen. Pokud chcete, klidně zde zanechte svůj komentář, budu se těšit zase na příště.