close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Písně bez tónů - o hranicích hudby

25. dubna 2014 v 0:47 | L. |  Kultura a umění
Nedávno jsem se díval na rozhovor, kde se hudební publicista a skladatel zabývali docela zajímavým tématem - hranice hudby. Byl zajímavý, to určitě ano, ale docela mě zklamalo, že se mluvilo spíše o šíření a přístupu lidí k hudbě, než opravdu o hledání toho, co ještě hudba je a co už není. Dá se vůbec dosáhnout nějakých hranic hudby? A co vůbec dělá hudbu uměním? Na tyhle otázky se dnes pokusím najít odpověď.


"Hudba je organizovaný systém zvuků", říká nám wikipedie. Proti tomuto snad nelze nic namítat, tahle definice nám pojme všechno od bubnování u ohně až po orchestr. Dokonce i stroje nám podle takové definice vydávají hudbu, což nám sice může znít zvláštně, ale není to nic nového. Pokud mám správné informace, poprvé byl takhle použit psací stroj v klasické skladbě The Typewriter, kterou složil Leroy Anderson. Nebo zvuky zvířat, taky mají nějaký svůj řád a i ten lze použít hudbě, jako to udělali třeba Pink Floyd v písni Several Species of Small Furry Animals, kde se kapela snaží napodobit hlasy zvířat pomocí svých hlasů, nástrojů a různé studiové techniky.

Kde se ale vzaly všechny tyto experimenty? Počátkem veškteré "alternativy" je Německo v 10. a 20. letech 20. století. Jak víme z dějepisu, doba to nebyla moc klidná, nad Evropou se stahovaly mraky, které vyvrcholily světovou válkou, po které přišla krátká doba na zotavení a poté nástup Adolfa Hitlera k moci. Tou dobou vznikl nový umělecký styl, který se snažil vystihnout pocity jednotlivce, mezi kterými převládal hlavně strach a úzkost - expresionismus. Tento styl je velkým milníkem v kultuře, protože úplně změnil pohled na umění, které přestalo být krásné a líbivé, a začalo být odrazem lidských emocí a myšlenek, které mohly vzbuzovat strach nebo hnus. Expresionismus se samozřejmě začal projevovat i v hudbě, jako příklad skvěle poslouží třeba poválečný A Survivor from Warsaw od Arnolda Schönberga. Tak se dostáváme k úplně jinému rozměru hudby - hudbou může být cokoli, jedinou podmínkou je, abychom se jejím prostřednictvím snažili něco říct, případně udělat něco originálního, stvořit něco, co nikdy nikoho před námi nenapadlo udělat. O tom je moderní umění, o myšlence, nápadu a realizaci. Pak už jen záleží na tom, jak je naše sdělení hluboké a jak jej zabalíme, abychom jej mohli naservírovat posluchačům, podle toho také hudbu dělíme na kvalitní a nekvalitní, náročnou a nenáročnou a tak dále.

Většinu experimentálních hudebníků ale žene kupředu zejména snaha šokovat, nabourat klasické vidění hudby nebo udělat něco, co ještě nikdo neudělal, v této kategorii hudby vznikají nejrůznější bizardnosti, většinou jako protest proti klasickým konvencím a také pro pobavení jako recese. Myslíte, že se nedá udělat píseň o koprofilii, celkem podivné sexuální úchylce? Naopak, vznikl u nás jednorázový projekt, který udělal celé koncepční album s touto tématikou, sice už Kopromastr nevystupuje, ale zůstal po nich jedinečný hit Kompot z hoven. Anebo další česká kapela Gutalax, která používá velmi originální názvy písní a hlavně nemá žádné texty, vokály jsou u nich dalším hudebním nástrojem a skupina se ze všech sil snaží vzepřít starým pořádkům skládání písní - viz. jejich klip Kocourek Mourek Podráždil si Šourek. Žánr, do kterého tato hudba zapadá, grind, je vůbec velmi netradiční. Napůl vážný, napůl recese, agresivní a za každou cenu provokativní a jiný. A nedivte se, že píseň trvá jen 8 sekund, to je u tohoto stylu zcela běžné. Když postoupíme dál, dalším žánrem, který asi v rádiu neslyšíme, protože se naprosto vymyká tomu, co většina lidí považuje za hudbu je noise. Právě při hledání informací k tomuto tématu jsem narazil na jednu skvělou slovenskou skupinu - Einleitungszeit a jejich AuraNoise. Blízko k tomuto žánru mají třeba také domácí WWW s jejich osvobozeným projevem, kteří si troufli dokonce i na zhudebnění Máje. Příbuzným stylem je elektronický industrial, který využívá právě strojového zvuku kombinovaného s elektronikou. Einstürzende Neubauten, které jsem tu nedávno představoval a jejich Sehnsucht nebo Throbbing Gristle a jejich Discipline jsou typickými příklady, jak industrial vypadá - živelný, divoký a svobodný. Na domácí scéně zase můžeme v tomto žánru najít docela slibné debutanty Schwarzprior a jejich Železem Rty. A na závěr, jako další ukázku skvělého a originálního nápadu v hudbě představím kapelu Pentagramček, která hraje dětskou hudbu. Zvláštní na ní je to, že v písničkách pro nejmenší oslavují Satana (snad si domyslíte, jak moc tohle berou vážně), není se proto čemu divit, že u dětí moc pochopení nemají. Zato si je velmi oblíbili metalisté a všemožní další alternativci, kteří se u jejich hudby baví, stejně jako se kapela musí bavit při skládání. Jako ukázku mám připravenou písničku Kamarát.

A co Vy, jaký je Váš vztah k takovým pokusům a undergroundové hudbě? Znáte nějaké zajímavé projekty, které jsem nezmínil? Napište o nich do komentářů, rád se dozvím o nějaké nové kapele, která dělá hudbu tak, jak ji cítí a snaží se, aby to stálo za to.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. května 2014 v 10:13 | Reagovat

Tlukot srdce, hluk silnice, šeptání v knihovně, listy stromů ve větru, je to jedno. Hudba je všude.

2 El El | Web | 9. května 2014 v 12:05 | Reagovat

Jo máš naprostou pravdu, hudba je všude...

3 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 9. května 2014 v 12:40 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=DAcjV60RnRw Už ten nadpis mi jen připomněl toto video. :) Určitě by Tě zajímalo, zabývá se podobným tématem a Vsauce je skvělý vědec.

4 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 9. května 2014 v 13:50 | Reagovat

Když může být rozříznutá kráva v lihu uměním, proč by nemohlo být všechno tohle hudbou... hudba je jenom další výrazový prostředek a je jen na individualitě posluchače co ještě je schopen jako hudbu přijmout a co už ne.

5 LuSsy LuSsy | Web | 9. května 2014 v 15:15 | Reagovat

Podle mě se dají všechny tyto ukázky, které jsi tady přidal, považovat za hudbu, ale už je jen na posluchači, zda-li ji přijme a nebo ne. V umění (malba, kresby apod.) už ale taková nejsem. Některé tvorby a techniky jsou na pováženou.
Já neznám žádné takové "šílené" kapely. :D A Kompot z hoven mě dostal. :D A tak stejně písnička o Satanovi - kamarádovi. :D

6 Martin Martin | Web | 11. května 2014 v 8:53 | Reagovat

Pro mě je tohle poměrně obtížné téma. Hudba je individuální pojem - každý vnímá její hranice někde jinde. Co se dějin týče, 20. století bylo kolébkou mnoha stylů, které se odvíjely jeden od druhého. Picasso přišel s kubismem, který naprosto odporoval tehdejším normám - odmítal zobrazit realitu. Najednou to celé vypuklo, zrodil se surrealismus a expresionismus, v Itálii pak futurismus - styly, které vyjadřovaly autorovy myšlenky, pocity. Já osobně to hlavně vnímal v malířském umění, ale jak tak čtu, hudba byla ovlivněna stejným dílem.

Nějak jsem pořád jenom vnímal tu zažitou linii, kdy se v Americe zrodí blues, který vycházel ze starých gospelů. Z blues poté vzniká famózní jazz. Bum, jsou tu 50. léta a rokenrol dobývá svět, ovšem už v 60. letech se odštěpí větev popmusic a svět ohromí The Beatles a The Rolling Stones. Potom už se začne utvářet mnoho dalších stylů - reggae, rap, elektronická hudba.. teď se mi to jeví trochu nudně. Když čtu tvůj článek, tak nějak si uvědomuju, že jsem zazdil všechnu tvorbu žijící undergroundově.

7 Miriam Miriam | Web | 11. května 2014 v 13:53 | Reagovat

Po dlouhé době zajímavý článek o zajímavých experimentech hudby! :)
Mě, jakožto metalistku samozřejmě nejvíce zaujal Pentagramček. Parádní recese.

8 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 11. května 2014 v 22:17 | Reagovat

Velmi zajímavý článek. Vím o jisté norské skupině, která zase používá nejrůznější elektrické spotřebičem, od mixéru přes pračku, nejen v našich luzích a hájích najdeme kuriozity jako nastartovaný traktor místo basové kytary či rovnou bicích. Floridští Crüxshadows použili zase v jedné ze svých písní zvuk skřípání kolejí, na nichž jede vlak. Objevit tu hranici, co je ještě hudba a co už ne je pravděpodobně nemožné  a vše záleží na jedinci-posluchači, co je schopen ještě přijmout. Spíš mám trochu strach, že v budoucnosti hudba nepřinese nic moc nového. I když třeba se nám podaří dešifrovat šumnění stromů a potom to bude teprve něco. :-)

9 L. L. | 11. května 2014 v 23:25 | Reagovat

Díky všem za přečtení, jsem rád, že se článek líbí a taky děkuji za umístění mezi články dne :)

[3]: Vsauce znám a tohle bylo zajímavé, i když to odvozoval spíš matematicky, díky za sdílení, tohle video jsem od něj neznal)

[8]: Leninrad Cowboys jsou super, na ty jsem úplně zapomněl) A já myslím, že vždy bude něco nového, to se říká už hrozně dlouho, i Petr Janda něco takového žvanil (proto ho mladí muzikanti nesnáší :) ), ale stejně vzniká spousta nové tvorby, a v budoucnu můžou vzniknout nové nástroje, nebo úplně nová technika, ve 40. letech taky bylo nemyslitelné, že někdo vynalezne elektrickou kytaru a pomocí černošské hudby dobude svět :)

[4]: Damien Hirst je extrémní umění v malířství, ale pořád to má myšlenku a je to něco, co nikoho před ním nenapadlo a vzbuzuje to emoce, takže já tyhle umělce podporuji :)

[6]: Z undergroundu vždycky vyplave něco co nečekáš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama