Pět spisovatelů, o kterých slušní lidé nemluví

4. března 2014 v 22:35 | L. |  Kultura a umění
Vítám Vás u dalšího článku, tentokrát jsem si na docela těžko uchopitelné téma týdne dal za úkol sepsat malý seznam autorů, kteří byli natolik svérázní a vyjímeční, že jejich styl šokuje lidi i dnes. Ve školách se o nich neříká téměř nic, k ukázkám se v běžných učebnicích nedostanete, přesto jsou to spisovatelé první ligy, kteří zanechali svůj vliv. Připravte se na seznámení s lidmi, kteří prolamovali tabu ve své době a i dnes jsou jejich díla spíše kultovní záležitost, protože mnoho lidí se přes ně zkrátka nepřenese. Článek pro dnešní dobu nepokládám za bůhvíjak pobuřující, přesto pro šťouraly přidávám varování před "životopisy ohrožujícími mravní vývoj mládeže". Stejně to akorát přitáhne pozornost :) .


Donatien Alphonse François, markýz de Sade - člověk, který dal vzniknout lékařskému termínu sadismus. De Sade byl sexuální maniak, který do svých knih zapisoval jak své fantazie, tak svoje zážitky. Veřejnost i přes volnější morálku jeho doby neměla pro jeho excesy mnoho pochopení a Donatien byl mnohokrát ve vězení za nemravné chování a několikrát jen těsně unikl smrti. Byl odsouzen k trestu smrti za travičství, když se jedna z jeho milenek málem předávkovala tehdejším afrodisiakem, podařilo se mu ovšem utéct do Itálie. Pak jej chtěl zabít bratr jedné z dívek, která sloužila u Donatiena na zámku a De Sade ji jednou z dlouhé chvíle přivázal ke sloupu a zbil bičem, selhala mu ovšem pistole a De Sadovi se podařilo uniknout. V době francouzské revoluce byl jeden z vězňů v Bastille a na jejím úplném začátku pobízel dav k útoku na vězení, za což byl uvězněn v blázinci. Během revoluce z něj unikl a stal se soudcem, ovšem jen do doby, než byl sám obviněn ze spojení s králem. Měl ovšem velké štěstí, v den kdy byla plánována jeho poprava proběhl puč a místo něj byl popraven sám Robespierre. Po revoluci vydal svoji knihu Justýna a Julieta, za kterou byl doživotně zavřen do blázince, ze kterého dále psal romány a povídky. Kromě románu Justýna a Julieta, který porovnává život jeptišky s tehdejší prostitutkou ve vysoké společnosti je dalším velmi významným románem 120 dní sodomy, který popisuje jak reálné zážitky tak představy a je velmi naturalistický a drsný. Stal se klasickým dílem pro BDSM subkulturu (na 50 odstínů šedi tady radši zapomeňte, je to nesrovnatelné) a byl zfilmován Pasolinim - za což ho mimochodem nějaký mravokárce zavraždil.

Leopold von Sacher-Masoch - Protikladem sadismu je masochismus, protikladem De Sada je Sacher-Masoch. Leopold byl vychováván přísnou tetou a již od mala mu působilo radost, když jej teta trestala a bila. Měl několik manželek a od každé z nich vyžadoval, aby jej bila, rozkazovala mu, ponižovala jej a trestala a mučila kdykoli se jí zachce. Se svými ženami a partnerkami měl dokonce podepsané i otrocké smlouvy, kterými potvrzoval, že je jejich majetkem, se kterým si můžou dělat co chtějí. Ve svém domě pořádal orgie, kdy mnohdy pozval velký počet lidí proto, aby jej zbili a co nejvíce ponížili. Nakonec stejně jako De Sade skončil v blázinci, začala se u něj rozvíjet nějaká duševní nemoc, stal se agresivním a míval halucinace. Jeho největším dílem je Venuše v kožichu, román, který vypráví o mladém chlapci, který se chce dostat ke své vyvolené dívce tak, že se stane jejím otrokem. Kniha byla zfilmována a na jejím základě vznikla stejnojmenná píseň od Lou Reeda a Velvet Underground.

Aleister Crowley - Crowley byl ezoterikem, okultistou, vyznavačem Satana a noviny v jeho době o něm psaly, jako o nejzkaženějším muži světa. Byl vychováván v přísně nábožensky založené rodině, kde na základě neustálého studia duchovní literatury došel k závěru, že je samotným Antikristem. Za svůj život působil v několita sektách a kultech, například Ordo Temple Orientis nebo Hermetický řád Zlatého úsvitu, do kterých většinou zatáhoval své partnerky, bral si jejich peníze pro účely řádu a sexuálně je zneužíval. Aleister také procestoval celý svět se svojí ženou a dcerou, které od něj později utekly a stal se závislým na drogách. Na konci života se začala zhoršovat jeho maniodepresivní psychóza, stal se svatým mužem kultu, kde měl sexuální styky se všemi jeho členkami a dodržoval přísný půst sestávající pouze z vajíček, studeného masa a heroinu. Propadal se čím dál více do drogové závislosti až do své smrti, po sobě zanechal spoustu knih o magii, vyvolávání démonů, ezoterice a sexuální magii a zajímavou novelu Deník drogového démona, kde popisuje svůj pád do moci heroinu. Jeho dílem se inspirovala spousta dnešních umělců, například Ozzy Osbourne.

William Seward Burroughs - Burroughs byl hipster, tedy člen beat generation a navíc homosexuál a narkoman. V mládí se přihlásil do armády, ale nechtěl být pouhým pěšákem, tak si uříznul prst, za což byl poslán do psychiatrické léčebny. Zde se dostal k zásobám morfia, používaného jako anestetikum, na kterém se stal brzy závislým. Opiátů se nezbavil celý život a staly se zdrojem většiny jeho problémů, ale i jeho inspirace v knihách. Byl příležitosným milencem Allena Ginsberga se kterým se setkal na cestách, jinak žil se svojí drogově závislou manželkou s Jackem Kerouacem, kterého zatáhl do mnoha problémů. Manželka ovšem brzy zemřela, když si v opojení zkoušela hrát s Burroughsem na Viléma Tella a William místo jablka na její hlavě postolí trefil ji. Hájil se tím, že mu zbraň vypadla z ruky a kulka vyšla omylem, proto byl odsouzen pouze na dva roky za zabití v důsledku nedbalosti. Věnoval se také různým alternativním ideologiím, věřil v sílu orgonu, dokonce si i na zahradě postavil orgonový přijímač, dále byl scientologem, okultistou a zakladatelem hnutí cyberpunk. Mezi jeho nejznámější díla patří Feťák, Nahý oběd a Teplouš vyprávějící o jeho zážitcích a o drogové závislosti.

Charles Bukowski - Bukowski se narodil v Německu, ale jeho rodina zakrátko utekla do USA před Hitlerem. Charles byl odmalička velmi přísně vychováván a nebyl oblíben ani v kolektivu, protože se chtěl od ostatních odlišovat. Všichni byli v té době americkými vlastenci, on byl proto nacistou a fandil Hitlerovi. Měl velký problém navázat kontakt s dívkami, protože trpěl kožní nemocí, proto raději četl knihy. Časem zkoušel psát erotické povídky, když je ovšem našel jeho otec, všechny zničil a Charlese vyhodil na ulici. Bukowski mu to do jeho smrti neodpustil, jeho pohřeb velkolepě oslavil ze zděděných peněz. Na ulici se musel protloukat sám, což se mu stalo inspirací v jeho knihách. Vymyslel své alter ego Henryho Chinaskiho, prostřednictvím kterého vypráví své zážitky z ulice plné alkoholu, lehkých žen a tvrdé práce. Charles měl po celý život velmi zvláštní vztah k ženám, kvůli jejich odmítání v pubertě zahořkl a viděl v nich spíše objekty ke svému sexuálnímu uspokojení. Jeho první dlouhodobá přítelkyně byla alkoholička, se kterou měl velmi bouřlivý vztah, po ní si našel umělkyni, se kterou měl soucit, protože byla tělesně postižená a stejně jako on frustrovaná z odmítání. Za svůj život Charles vystřídal nespočet žen, žádná s ním ale nevydržela kvůli jeho povalečskému způsobu života, alkoholismu a jeho introvertní povaze, kvůli které nebyl schopen projevit city. Byl velmi kontroverní osobností, na veřejných vystoupeních se často opíjel a byl velmi hrubý a to i když vystupoval v televizi. Na konci života kvůli zdravotním problémům přestal pít a opustil svůj bohémský životní styl, krátce poté se ovšem jeho stav výrazně horšil a Charles zemřel na rakovinu. Jeho nejznámějšími knihami jsou autobiografická díla Faktotum, Ženy a Všechny řitě světa i ta má. Jeho dílo je typické svou hrubostí, vulgaritou a černým humorem.

Děkuji za přečtení, doufám, že Vás některý z autorů zaujal třeba i natolik, že si některou z knih přečtete, pokud máte silný žaludek. Pokud se Vám šlánek líbí, nebojte se komentovat a budu se těšit příště :) .
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kE kE | Web | 4. března 2014 v 23:14 | Reagovat

Dneska jsem akorát dočetl jednoho Kerouaca, když ho tady zmiňuješ. Jinak od Bukowského mám už za sebou skoro vše.

filmová adaptace 120 dní sodomy je něco šíleného. Přijít s něčím takovým v katolické Itálii v té době... Pier Paolo Pasolini nemohl snad skončit ani jinak

2 Pražský poděs Pražský poděs | 5. března 2014 v 8:04 | Reagovat

Já bych teda zrovna fakt neřekla, že se třeba o Bukowskim  moc nemluví, naopak. A je jedno jestli mezi slušnými nebo neslušnými lidmi. Teď jeho popularita docela stoupla. No...s tim Crowleym máš asi pravdu. I když se taky jedná o hodně populárního autora, tedy ve svém oboru. Ale měla jsem velkej problém sehnat jeho Liber Legis. Oběhala jsem snad celou Prahu ale všude měli tak maximálně tarot. Musela jsem si jí stáhnout z netu, jinak fakt snad nikde neni.

3 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 12. března 2014 v 15:05 | Reagovat

A te´d bych chtěl znát význam slova "slušní lidé". Mám pocit, že v poslední době jsou tu jen ti , kteří mají potřebu ukazovat všem, co je společensky přijatelné a co ne.
Sade je fenomén a zná ho opravdu každý, každý se o něm učil, mluvil, četl od něho něco či viděl něco na motiv jeho knih. To samé platí o Bukowském a Crowleyovi :)

4 Krista Krista | 12. března 2014 v 15:06 | Reagovat

čítala som 120 dní sodomy... je to dosť drsná kniha, ale má svoje čaro. Popisuje veci ktoré by normálneho človeka ani v najhoršom sne nenapadlo. K ostatným autorom sa zatial neviem vyjadriť ale plánujem si prejsť ich tvorbu, vďaka tomuto pre mňa prínosnému článku

5 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 12. března 2014 v 15:09 | Reagovat

Když jsem na titulní straně zahlédla nadpis tvého článku, první, kdo mě napadl byl právě Bukowski. :) A přiznám se, že o Crowleym a dokonce (ač zbožňuji The Velvet underground) i o Sacher-Masochovi slyším poprvé. Článek jsem zhltla jako malinu (kterou slušní lidé nejedí) a jsem ráda, že jsem se dozvěděla spoustu nových a neméně zajímavých věcí z pole literatury. A možná si i dodám odvahy a rozšířím si knižní obzory. :))

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. března 2014 v 15:28 | Reagovat

Znám jen Bukowského a Crowleyho, o ostatních jsem neměla ani potuchy... No až se v knihovně naskytne příležitost, určitě si vypůjčím :)

7 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 12. března 2014 v 15:29 | Reagovat

No jak píše ann. Masoch a Crowley jména pro mě neznámá. Jinak si nemyslím, že by se o ostatních nemluvilo.
A teď napadnu článek.
Nemyslím si, že by v učebnicích nebyly ukázky od Borroughse nebo Bukowského... sím jsem takové učebnice viděl a četl. Tím se dostávám k tomu, že by ta jména byla taková, že by se o nich nemluvilo.
Nasralo mě tvrzení, že Borroughse" byl hipster a tedy člen beat generation".. TO je pěkný nerozum, nikde jsem neslyšel/nečetl, že by si říkali hipsteři, NE byli to beatníci a hipsteři byla zase jiná sorta. Vím, že se to hodně prolínalo, ale tohle mě fakt nasralo. Dobře, někdo beatníkům může říkat hipsteři kvůli jejich volnomyšlenkářství a tak, ale prostě to byli na jedné straně hipsteři a na druhé beatníci. Neznamená tedy, že co hipster v té době to beatník.
Dále škoda, že tu není nikdo z našich, třeba Krchovský.
A taky by mě zajímalo, kdo je takový slušný člověk v téhle době?

8 H. H. | Web | 12. března 2014 v 15:30 | Reagovat

Z těchto znám jenom dva a zatím jsem se ke čtení nedostala. Jen v prváku o literatuře nám profesor přinesl 120 dní sodomy a tehdy jsem hrdě prohlásila, že to přečtu a půjčila jsem si ji, ale dala jsem jen několik stran. Článek mě inspiroval k přečtení až do konce :D

9 retrivri-svetu.wp.cz retrivri-svetu.wp.cz | E-mail | Web | 12. března 2014 v 15:30 | Reagovat

No, krom Bukowského (Bukowskiho?) neznám asi nikoho - opravdu ne :D.
Nevím, žádné knihy jsem od nich nečetla, a to jsem docela knihomol a ráda čtu staré knihy.
Určitě jsem ale někdy už slyšela jméno William Seward Burroughs, ale to bych musela někdy opravdu poslouchat, co ostatní říkají a nekoukat se na toho belgického ovčáka co jde okolo :D :D :D.

10 Kariol Kariol | E-mail | Web | 12. března 2014 v 15:41 | Reagovat

Francouzskou revoluci jsme probírali nedávno a o markýzi de Sade se dějepisářka zmínila s tím, že nám zatím nebude prozrazovat, o koho se jedná. Mně to bylo hned jasné, vždyť to má ve jméně. :D
Ale musím souhlasit, o těchto autorech se opravdu nemluví.

11 Katie Katie | Web | 12. března 2014 v 16:00 | Reagovat

Mohla bych ještě přispět mým oblíbencem - Ryu Murakami. Násilí, sex, drogy. Odvrácená strana Japonska. Mám ráda jak známějšího Harukiho, tak tohoto. Oba sice píšou odlišně, ale přece úžasně.
Co se týče Bukowskiho.. Podle mě není vůbec špatnej, ale ne pro každýho. A myslím, že v poslední době si spousta lidí myslí, že číst jeho knížky je nějaký trend nebo co...

12 Katie Katie | Web | 12. března 2014 v 16:25 | Reagovat

Četla jsi Nahý oběd, Feťáka nebo Teplouše? Chtěla bych si jednu z nich přečíst, ale hodilo by se mi doporučení:).

13 Žolanda Žolanda | Web | 12. března 2014 v 16:41 | Reagovat

Máš moc pěkný blog..doufám, že až zde budu déle budu mít taky takový
PS.: Mimochodem pěkný článek ;)

14 Carol Carol | Web | 12. března 2014 v 17:36 | Reagovat

Nevím, jestli bych si přečetla některé knihy od autorů. A to neříkám jen jako "nevim", ale opravdu NEVÍM. Hodně by mi opravdu vadilo, ale na druhou stranu - lidé, kteří jsou často nechápáni a odsuzováni mohou být velice dobří spisovatelé. Možná, že si řeknete, že jsem nemožná, ale svůj komentář prostě ukončím tím, že opravdu NEVÍM. :)

15 John P. Mordriy John P. Mordriy | Web | 12. března 2014 v 19:25 | Reagovat

No tak o Crowleym jsem v nikdy neslyšela, kdežto Burroughse mám ráda.
  Myslím, že o beatnících celkově se nemluví. Ale dnes už to nebude ani tak těmi tématy, jako tím, že lidi se prostě raději čtou nějaké braky než skutečnou literaturu.

16 L. L. | 12. března 2014 v 20:00 | Reagovat

Moc děkuji týmu z blog.cz za výběr do článku dne, docela mě překvapilo, když jsem se vrátil ze školy a měl 400 návštěv za dnešek :)
A k otázkám,

[3]: Musím se přiznat, že "slušní lidé" je spíš něco jako bulvární titulek, potřeboval jsem oslí můstek, abych to mohl připíchnout k tématu týdne a napadlo mě tohle :) A co se týče toho moralizovaní a vytyčování hranic, myslím, že tohle je dost aktuální téma, kolem kterého se v poslední době dost mluví. Ať už jde o zavřenýho Týce, Pussy Riot, žalobu na JXD kvůli vtipu, Řezníka ve Slavíkovi nebo Vanesse v TV, mě se zdá, že tyhle témata vyskákaly v poslední době samy od sebe a myslím, že stojí za diskuzi, už jen kvůli tomu, aby si lidé vlastně uvědomili co to je svoboda a jak se projevuje - protože jsme si na ni u nás pořád ještě pořádně nezvykli.

[7]: Omlouvám se, spletlo mě, že mi kdysi učitelka u Beat generation říkala, že tyhle hnutí byly totožné :) Jinak samozřejmě Krchovský a i další naši autoři z undergroundu jako Magor, Filip Topol, Egon Bondy nebo Záviš určitě stojí za zmínku, stejně jako spoustu jiných zajímavých autorů, jenomže to bych si vypsal klávesnici :) Zvolil jsem tyhle hlavně kvůli jejich nezřízeným životům, díky kterým se stali legendami, ale samozřejmě, autorů kteří si zaslouží pozornost je obrovské množství.

[11]: To je pravda, Bukowski je čím dál populárnější stejně jako Kerouac nebo Kesey. Možná je to tím, že s krizí a nesrovnanou minulostí ve společnosti narůstá tlak, což způsobuje, že se mladí od společnosti a systému odvrací - stejně jako v 50. a 60. letech, kdy tyhle knihy vznikaly. Ale to jsou spíš jen domněnky.

[12]: Nahý oběd je nejznámější a asi bude i nejlepší, ale tak těžko říct, každému se líbí něco jiného. Zkus a uvidíš :)

A Vám i všem ostatním moc děkuji za přečtení a rozhodně doporučuju pokračovat ve čtení, ať už čtete kontroverzní knihy, nebo ty klasické a nebojte se hledat a studovat literaturu hlouběji, vždycky je něco nového a zajímavého, co v ní můžete najít :)

17 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 12. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Bukowski je podle mě strašně populární ve 21. století, takže bych ho určitě proškrtl v tomto seznamu, ostatní neznám.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. března 2014 v 20:17 | Reagovat

Zajímavý výběr, i když se mi zdá, že se o uvedených autorech mluví docela dost. A nejen v neslušné společnosti :-)

19 Sin Ister Sin Ister | 12. března 2014 v 20:35 | Reagovat

Gratuluji za dobrý výběr, ovšem mám pár hnidopišských poznámek, předně De Sade podle mě zase tak dobrý spisovatel nebyl, vyjma 120 dní Sodomy napsal jen strašný brak, Crowley je klasik, Masocha neznám, zato Burroughse jsem velký fanda a ten jeho popisek zde je trošku nepřesný, chtělo by to daná fakta trošku upřesnit a poupravit, Bukowski býval můj oblíbenec vůbec největší, ale časem jsem přišel na to, že je docela plytký oproti jiným autorům a rozhodně bych neřekl že se o něm moc nemluví, spíš naopak, mimochodem je ostuda, že není zmíněno jeho nejznámější dílo Poštovní úřad (Box Office), jinak ovšem článek musím pochválit jako nadprůměrně kvalitní.

20 Vendy Vendy | Web | 12. března 2014 v 21:02 | Reagovat

Četla jsem akorát Justinu a s De Sadem viděla jakýsi film, moc mě nezaujal. Nevím, jestli zrovna tyto knihy by byly pro mě stravitelné, čtu spíš oddechovky. Ale střihnout si občas něco řízného není na škodu, takže... zkusím. Třeba Bukowského. Nebo Bukowskiho?

21 NikaV NikaV | E-mail | Web | 12. března 2014 v 21:03 | Reagovat

Takový zajímavý autoři a naše určitelka se o nic ani nezmíní... Nechápu proč. :D

22 Andy Andy | E-mail | Web | 12. března 2014 v 21:58 | Reagovat

No tak to je paráda, tenhle článek rozhodně házím do oblíbených a moc ráda se jednou na každého autora vrhnu!!
Super výběr, zajímavej článek, děkuju za skvělý tipy na pořádně zvrhlý knížky ! :))

23 L. L. | 12. března 2014 v 23:22 | Reagovat

[17]: Populární je, to určitě, na druhou stranu, když dělám článek o kontroverzních spisovatelích, Bukowski tam musí být, bez něj to nejde :)

[19]: Promiň, kontrola informací na internetu je docela těžká a zdlouhavá :). A u Bukowskiho ta plytkost - no, určitě hloubku jaké dosahuje třeba takovej García-Marques bys v tom asi hledal marně, ale zas se mi strašně líbí, jak v prázdnotě života Chinaskiho ukazuje, jak je život všech takovch povalečů a ochlastů prázdnej, mě všeobecně to jeho dílo přišlo jako varování "dělejte se sebou něco, nebo dopadnete taky tak", ale to jsme zase někde u spekulací :)

[20]: Určitě doporučuji, je to něco úplně jinačího než ten De Sade, ale rozhodně má smysl to číst :)

24 violentdemise violentdemise | Web | 13. března 2014 v 7:51 | Reagovat

Od De Sada a Bukowskiho mám po dvou knihách, od kamarádky, která se zabývá ezoterikou, jsem nejednou slyšela o Crowleym, ale ty další dva neznám, takže děkuji za přínosný článek, určitě si od nich něco přečtu.
Podobně provokativní bych řekla, že je i Henry Miler. Je o něco méně plytký než Bukowski, ale Sadovi se nevyrovná.

25 Kruval a říše magie Kruval a říše magie | E-mail | Web | 13. března 2014 v 8:16 | Reagovat

Jste fanoušky Harryho Pottera? A napadlo vás někdy, co se děje v kouzelnickém světě mimo Bradavice? Nejsme žádná textovka, ale hra fungující jako shard Ultimy Online. Chtěli byste se stát studentem nelítostného Kruvalu, nebo snad učitelem, který se musí každý den vypořádat s neposednými žáky? Nebo byste radši přiložili ruku k dílu a pomohli rozvíjet hru? Navštivte naše stránky! kruval.cz

26 Dominika Dominika | Web | 13. března 2014 v 8:36 | Reagovat

Mne tu ešte chýba Edgar Allan Poe :) Taktiež zvrátený a nepochopený umelec, ktorého diela sú však tak famózne, že nútia človeka, aby si prečítal viac :)
A samozrejme, Murakami... Bol skvelý :)
No a z týchto čo si tu uviedla som čítala Venušu v kožuchu. Silná kniha...

27 Lenny Lenny | Web | 13. března 2014 v 9:18 | Reagovat

O Borroughsovi jsme se učili na gymplu a o Bukowském debatovali na vysoké. Chybí ti tam Bondy, jeho básničky jsou taky hodně za hranicí toho, co čte "slušný člověk". Jinak skvělý článek :)

28 Illienel Illienel | E-mail | Web | 13. března 2014 v 9:48 | Reagovat

Zajímavý článek. Ale už na začátku jsme si vzpomněla na svo domněnku, že naše učitelka češtiny nám ráda do výkladu zahrnuje i neučebnicové autory, kteří se proslavili nějak podobně a mezi těmi, které najdeme i v učebnici, se zaměřuje právě na pochybné existence a perličky z jejich životů nebo podivná a nepřijímaná díla. No a na Borroughse a jeho Feťáka zadávala referát! :D Zajímavý článek, škoda, že tu těch autorů nebylo víc. :-)

29 lufi-peace lufi-peace | E-mail | Web | 13. března 2014 v 14:13 | Reagovat

O Crowleyim už jsme slyšela, ale bohužel od něj u nás v knihovně nemají žádnou knížku. Ale po těch ostatních se určitě podívám, ale pana Bukowského vynechám, protože jeho styl psaní se mi moc nelíbí... Ale kdo ví, třeba mu někdy příjdu na chuť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama