close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nejlepší desky roku 2013

28. prosince 2013 v 21:18 | L. |  Kultura a umění
Zdravím, tématem týdne je dnes rok 2013, proto jsem se rozhodl zveřejnit svůj (trochu dlouhý) seznam desek, které za uplynulý rok vyšly a které stojí za pozornost. Berte to prosím jako víceméně subjektivní záležitost, já nejsem žádný seriózní kritik a ani není v mé moci sledovat vše, co ve světě hudby děje, budu proto rád za tipy na další zajímavé kapely, které mi utekly :). Podívejme se napřed na to, co vzniklo u nás.


Vladimir 518 - Idiot - Jeden z naších předních rapperů, bývalý člen skupiny PSH vydal nové album s množstvím zajímavých hostů, jako například Matěj Ruppert, Roman Holý, James Cole, Orion, Jiří Korn nebo Michael Kocáb, kteří v kombinaci s inteligentním rapem a beaty, které nenudí dávají dohromady zajímavou desku, která dosahuje minimálně stejných kvalit jako Vladimirova předchozí tvorba a vyniká i mezi produkcí jeho labelu Bigg Boss. Jedna z nejočekávanějších desek roku nezklamala ani nepřekvapila a pokračuje ve stylu předchozí Vladimirovy tvorby, kterou zase posouvá o kus dál.

Prago Union - Vážná Hudba - Dlouho očekávaná Katova deska na které se podle očekávání nešetří slovními hříčkami a filosofováním o životě flinka a floutka. Kdo se už dostal na vlnu Prago Union, rozhodně ho nová deska nezklame, bezzubou flow každý, kdo pochopí texty snadno odpustí a i když nedosahuje kvalit bezkonkurenčního HDP nebo Dezorientu, na většinu tuzemské hip-hopové produkce se tahle deska může dívat hezky z patra.

James Cole - Moby Dick - James vydal po velmi dlouhé době sólovou desku, která zaujme svými drzými texty jako z dob Supercrooo a temnými beaty, které skvěle padnou k flow, která je tak typická pro Jamese. Jako obvykle se vše točí kolem divných stavů po užití neznámých drog a divokého sexu, tentokrát s přidanou hodnotou horrorcore prvků. Dokonalé jsou zvláště Jamesovy "ploužáky" jako Černý Slunce nebo Sen Neonové Noci.

WWW - Atomová Včela - Velmi alternativní rappeři vydali další album svých dadaistických básní doplněné skvěle netypickýmy beaty od Sifona, deska sice nedosahuje kvalit legendárního Neurobeatu, přesto jde o velmi výrazný počin se spoustou zajímavých nápadů, jako třeba zhudebněný Máj, fanoušci a hipsteři budou z desky nadšení, bohužel, hudba WWW je natolik undergroundová, že je pro běžného posluchače naprosto nepřístupná.

Gambrz Reprs - Ministerstvo pro Místní Rozvoj - Nová deska pražských rapových srandistů s výrazně old-school zvukem, o který se postaral Maro z Prago Union, kluci mají spoustu zajímavých nápadů, pár skvělých hostů, jako třeba Vilém Čok nebo Dr. Kremátor aka Ba2s. Texty většinou dokážou pobavit, bohužel se na desce vyskytuje pár hluchých míst, které vyznívají spíš trapně, ale ty jsou bohatě kompenzovány zajímavými beaty a hlasovými projevy rapperů.

Sodoma Gomora - Éra Déra - Horrorcorová jednička na naší scéně, pokud jste si vždycky mysleli, že vlk by si v kreslené pohádce zasložil sežrat zajíce a s Freddy Kruegrem je mnohem větší zábava než s partou teenagerů, Řezník a De Sade jsou pro Vás ti praví. V další desce nabízí několik originálních nápadů, spoustu nových nechutností a skvělých slovních obratů, na desce účinkuje spousta zajímavých hostů jako Heaven, Cumblood nebo Radek Škarohlíd z Hentai Corporation.

Haades - Duševní Bankrot - Další z horrorcorových počinů, Haades zaujme netradiční flow a beaty, které nenudí, texty jsou poměrně kreativní, počet obětí krutých vražd sice nedosahuje takové míry jako u Sodomy, přesto Vás popis řešení každodenních problémů pomocí drog a násilí bude bavit, pokud jste horrorcore-pozitivní. Fanoušky starých dobrých Korn zajisté potěží spoustu odkazů na jejich tvorbu, albu lze vytknout snad jen pár míst, které vyznívají lehce prvoplánovitě, deska jako celek je ale skvělá.

Monkey Business - Happiness of Postmodern Age - Kultovní funky sestava, Roman Holý a Matěj Ruppert kapelu skvěle táhnou a nápady jim stále nedochází, tato deska je další ukázkou prvotřídního funku, který u nás nemá konkurenci, Monkey Business jsou bohužel mainstreamovými médii nedoceněni. Je to škoda, tato kapela je jako stvořená pro vývoz do soutěží jako je třeba Eurovize, rozhodně jsou pro evropské publikum zajímavělší než Gypsy.cz nebo Kabát.

Burian - Bohemia - Jiří Burian spojil svoje síly s největšími hvězdami naší alternativní scény, aby stvořil desku, kterou chce vrátit samohrajkáři znásilňované lidové hudbě její půvab a kouzlo. Deska je to povedená, sice se na ní občas najde nějaké to klišé, hlavně v přestylizovaném prvním singlu, ale na druhý poslech si na desce najdete spoustu zajímavých míst, pokud jste schopni přijmout takovéto podání folku. Nic pro diváky Šlágr TV, ale pokud jste přijdete na chuť alternativním aranžím, třeba na Vás z desky to kouzlo lidové tvorby opravdu dýchne.

Houpací Koně - Everest - Indie kytarová tvorba, ze které je cítit chlad a nejistota Krušných hor a pohraničí, deska je opravdu citlivou a vyzrálou emocionální zpovědí pánů ve středním věku, pro jejíž hloubku jen těžko můžu najít slova. Zkrátka, tohle album je jedna z věcí, kterou si letos rozhodně nesmíte nechat ujít, rozhodně nebudete poslechu litovat. Texty jsou opravdu nadčasové a ocení je všechny generace, a v kombinaci se něžným zpěvem a mistrným ovládáním nástrojů jeden z nejžhavějších kandidátů na Apollo.

Bratři Orffové - Šero - Další zajímavá indie deska, Orffové oživují po devíti letech svého hrdinu z předchozí desky, který se opět potýká se svými problémy a osamělostí, a prokládají jeho příběh s motivy drsné, ale krásné přírody jejich domovských Jeseníků. Orffové popisují hluboké emoce s neobvyklou citlivostí a oduševnělostí, bohužel, mainstreamovému publiku tato deska bude naprosto cizí a nepochopitelná.

No Distance Paradise - Challenge Gravity - Debutanti z Olomouce, kteří svým indie-rockovým zvukem lehce připomínají rozpadlé Charlie Straight, ale přesto jsou originální a snadno rozpoznatelní, na to, že Challenge Gravity jejich první deska je jejich projev dost vyzrálý, zpěv je hodně nadprůměrný, nemůžu si pomoct, ale v určitých polohách mi zpěvák trochu připomíná mého oblíbeného Eddieho Veddera z Pearl Jam. Navíc je jejich hudba, alespoň doufám, dostatečně zajímavá i pro běžného nenáročného posluchače.

Ille - V Rekvizitách - Bývalá zpěvačka Obří Broskve vydává svou první sólovou desku, se kterou pomáhali kromě jejího manžela Kittchena také Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, deska má zajímavý a netradiční zvuk, který vzdáleně připomíná Tata Bojs. Album zní velmi emocionálně vyrovnaně, texty jsou posluchačsky přístupné a snadno pochopitelné, ale i navzdory tomu znějí inteligentně a vyspěle.

Moonshine Howlers - Hymns of Sin and Salvation - Country projekt složený z několika skupin a s americkým zpěvákem, který teprve debutuje, přesto je ale jejich hudba neskutečně energická a zajímavá, jejich zvuk je u nás velmi vyjímečný, klasické country o whisky a lehkých ženách, v zemi kde se country scéna (se vší úctou) zmůže většinou jen na covery Cashe jsou Moonshine Howlers jedinečný úkaz.

Vanessa - Antidotum - Kultovní kapela, hrající tvrdou elektroniku trochu ve stylu NIN vydává další ze svých počinů pod vedením Samira Hausera neboli Bruna Ferrariho a Moimira Papalescu, kteří zaručují dekadentní texty i show plnou drog a nahých žen, tak jak jsou jejich posluchači zvyklí. Nic pro děti a moralisty, ale pokud máte rádi NIN nebo Mansona, je tohle přesně pro Vás.

Never Sol - Under Quiet - Debut velmi talentované zpěvačky Sáry Vondráškové, která už spolupracovala s lidmi jako Floex nebo na Bohemii Jiřího Buriana. Deska aspiruje na jeden z nejzajímavějších objevů roku, inteligentní pop s moderním zvukem, který připomíná melancholickou popovou vlnu, se kterou na sebe letos Lana del Rey a Lorde strhly pozornost na úkor electro-popových hvězd jako Katy Perry nebo Lady Gaga. Doufejme, že podobnou revoluci zažije v blízké době i náš střední proud.

Beatbustlers - Hangover - Beatbustlers jsou dva DJs, kteří odmítají sdělit, kdo vlastně jsou. Spekuluje se, že to ve skutečnosti mohou být lidé jako Mike Trafik, DJ Wich nebo DJ Enemy, debutanty by si k sobě asi nevybral label Bigg Boss, který zastupuje pouze osvědčené interprety. Beatbustlers produkovaly jednu skladbu na sólové desce Vladimira 518, na své desce spolupracují s hlavními hvězdami Bigg Boss jako jsou Orion nebo James Cole. I přes tohle obsazení deska není čistě hip-hopová, spousta skladeb spadá spíše do R'n'B nebo groove, a i přes experimentální povahu některých písní, jako třeba roztomile kýčovitý singl All I Need album nenudí, každá skladba má něco do sebe, album je velmi rozmanité, takže si na něm něco najde snad každý od mainstreamových posluchačů až po hipstery.

Martin E. Kyšperský - Svetr - Martin Kyšperský o svém talentu přesvědčil už loni na albu Bílé Včely se svojí kapelou Květy a letos, když účinkoval v kapele Mucha s Nikolou Muchou. Svetr je sólové album nahrané ve volných chvílích, jehož atmosféra připomíná psychedelickou a pomíjivou náladu hudby Květů, akorát se Martin neobrací k lidem, ale k přírodě a jejím tajemným silám. Deska má velmi zvláštní zvuk, jsou používány netradiční nástroje a zvuky z běžného života, které doplňuje Martinův jemný zpěv, kvůli kterému asi album není moc přístupné běžnému posluchači. Přesto má deska co říct, i když mluví svým jazykem, kterému ne každý rozumí.

Kittchen - Radio - Nezávislý undergroundový písničkář Kittchen, člen uspané kapely Obří Broskev a manžel zpěvačky Ille vydává další desku ve svém charakteristickém stylu. Temné industrialové samply a melancholické texty dělají z alba dílo s jedinečnou depresivní atmosférou, skrz kterou prosvítá v náznacích naděje na šťastný konec. Zkrátka, další z undergroundových klenotů letošního roku, nad kterými si náročný posluchač může mnout ruce.

post-hudba - Artefakty - O post-hudbě platí v podstatě totéž co o Kittchenovi, jejich indie pop má podobně melancholickou náladu, rozdíl je jen v tom, že zatímco Kittchen lamentuje nad osudem celého světa, kluci z post-hudby si procházejí nešťastnou láskou, kolem které se všechny jejich písně točí. Když k tomu přičteme zajímavé elektronické samply, které posilují přemýšlivou atmosféru desky a Domingův hlas, dostáváme desku, kterou si člověk může buď zamilovat, nebo nenávidět. Podobně byla přijata i kritikou, někteří ji chválí, jinými je považována za zklamání roku, hlavně kvůli zamilovanému tématu, které někomu připadá jako klišé. Rozumím těmto reakcím, ale je nutné uznat, že kdyby většina naší hudby vypadala takhle, byli bychom úplně někde jinde.

Hentai Corporation - The Spectre Of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking A Giant Tree Monster Who Has A Vagina And Holds Hitler Hostage - Snad nejočekávanější debut na naší scéně, Hentaiové svou divokost a originalitu dokázali jak na předchozím EP Dokktor Zaius i v klipu na první singl Equilibristic Brides, který je tak zajímavý, až ho smazali z Youtube. Přestože název alba připomíná spíš archivní porno z východního Německa, jedná se o crossoverový nářez, na kterém jsou ovšem nedocenitelné hlavně dvě pomalé balady Lost in Tensions? a The River, ve kterých se Radkův zpěv dostává do poloh, které k němu perfektně sednou. Pokud Vám naše hardrocková scéna připadá unylá a nudná, právě Hentai Corporation je jedna z jejích největších nadějí.

Zkusím se podívat i na zahraniční scénu, ale předem se Vám omlouvám, protože tu jsem moc nestíhal sledovat, takže jsem vybral jen pár desek, ke kterým se mi podařilo dostat a něčím mě zaujaly.

Lorde - Pure Heroine - Lorde je jedno z největších překvapení roku, teprve šestnáctiletá slečna vydala desku, kterou zastínila spoustu mainstreamových popových celebrit a která je na její věk neskutečně vyzrálá. Minimalistický indie-pop bez zbytečných pompézností a s inteligentními texty se skvěle uchytil v rádiích a zároveň byl kritikou označen za jednu z letošních nejlepších desek, takže předpokládám, že zpěvačku není potřeba více představovat, její hit Royals slyšel určitě každý.

Birdy - Fire Within - Birdy je sedmnáctiletá dívka z Anglie, o které se dá říct víceméně to samé co o Lorde, také vydala skvělou desku, úspěšnou jak u rádií tak u kritiků. Osobně ji mám ještě trochu raději než Lorde, protože její hlas je opravdu perfektní a její skladby jsou napsané tak, že se do nich skvěle hodí. Právě ona nebo Lorde mají největší šanci stát se nástupkyněmi nekorunované královny alternativního popu, Lany del Rey, která letos oznámila odchod ze světa hudby.
Daft Punk - Random Access Memories - Daft Punk je právem legendou elektronické hudby, na začátku tisíciletí byli tito roboti opravdovými průkopníky, když zkombinovali retro vzpomínky na disco s tím, co nazvali "hudbou budoucnosti" a vytvořili opravdu ojedinělý projekt. Random Access Memories kráčí v podobném duchu, i když není tak objevné, jako kultovní Discovery, robotům se podařilo skvěle skloubit retro tak, aby znělo moderně a zároveň ne moc alternativně. Pharell Williams a Nile Rodgers při spolupráci na singlech zase dodávají funkové prvky, které zvuku kapely dobře sednou, právě jejich Get Lucky a Lose Yourself to Dance jsou nejsilnější a nejúspěšnější písně alba.

David Bowie - The Next Day - Rockový veterán Bowie šokoval celý svět, když naprosto v utajení a bez jakékoli propagace přišel s novou deskou. The Next Day sice už není žádná hudební revoluce, Bowie už na stáří divočit přestal a naopak, začal vzpomínat a vracet se do alternativního rocku 70. a 80. let, kdy ještě býval mimozemšťanem jménem Ziggy Stardust. Každý, kdo miluje Davidův specifický hlas a má rád starý alternative rock založený na poctivých kytarách určitě nebude zklamán, od legendy jako je Bowie se dá očekávat jen kvalita.

Hollywood Undead - Notes from the Underground - U nás téměř neznámá, ale velmi zajímavá nu-metalová kapela s pěti vokalisty a bubeníkem, známá svým vystupováním v maskách vydává další desku, která má více rockový zvuk než ty předchozí a také u textů ustupují kalifornské lehké ženy a alkohol vážnějším tématům, i když si dosyta užijete obojího. Hollywood Undead hodně pracují v hip-hopovými vlivy a jsou často připodobňováni k Linkin Park, i když jejich zvuk není tak elektronický. Pro fanoušky žánru je ale deska asi to nejlepší, co s sebou přinesl letošní rok.

Arcade Fire - Reflektor - Arcade Fire o sobě dali hodně vědět už při propagaci této desky, kterou pojali zcela nekonvenčně pouze s pomocí street artu a graffiti, kde zobrazovali zvláštní obrazec obsahující slovo Reflektor. Jak je u téhle kapely zvykem, experimentální povaha ani zdaleka nekončí u propagace a i hudebně se kapela snaží neustále přicházet s něčím novým. A protože retro je v módě, kapela se pokusila zkombinovat retro elektronický zvuk disca s moderním indie popem a výsledek je skvělý, hlavně pro alternativce.

Foals - Holy Fire - Foals jsou hipsterská indie kytarovka s netradičním zvukem, která se nebojí experimentovat. Kytarové rytmy, které jsou oproti minulým deskám trochu tvrdší a zajímavý hlas Yannise, který je v perfektní formě, vytvářejí skvěle energickou atmosféru, která musí být hlavně na koncertech neopakovatelná, v dalších písních je naopak nálada zcela melancholická a citlivá, zvuk kapely ve mně lehce evokuje Coldplay a jejich hudba mi připadá vhodná i pro mainstreamové publikum, ale zároveň intelektuálně vyspělá a zajímavá i pro nejnáročnější posluchače.

Nine Inch Nails - Hesitasion Marks - NIN jsou osvědčená značka u všech fanoušků industrialu, jejich poslední deska je typická tím, že Trent Reznor se svojí doprovodnou kapelou přidali na elektronice a ubrali rockových rytmů, jejich hudba už také zní smiřlivější a pozitivnější, proti Downward Spiral zní dnešní NIN jako úplně jiná kapela, přesto je na desce ještě stále slyšíme strach a nejistotu, která se už stala poznávací značkou kapely. Nová deska je méně agresivní a více optimistická, než předchozí nahrávky, přesto to pořád jsou ti staří Nine Inch Nails, na kterých jsme vyrůstali, i když si prošli dost dlouhým vývojem.

Díky, že jste to dočetli až sem, já vím, je to dlouhé, příště se to opravdu pokusím zkrátit :) Doufám, že si alespoň některé z těchto kapel poslechnete, určitě nebudete litovat, a kdybych na Vaši oblíbenou skupinu zapomněl, nebojte se mi ji napsat do komentářů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Uni^ Uni^ | Web | 28. prosince 2013 v 21:31 | Reagovat

Paráda, konečně někdo, kdo poslouchá Vladimíra, Jamese, Haadese a Sodomu Gomoru!
Nevím, jestli je to tvůj šálek, ale Restovy střepy jsou taky docela fajn :)

2 L. L. | 28. prosince 2013 v 21:44 | Reagovat

Balkónovka je jasná klasika :) Ale nový album mě zatím jaksi minulo, tak to zkusím dohnat a naposlouchat, díky za tip :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama