Seznámení s kapelou - The Plastic People of the Universe

16. listopadu 2013 v 19:02 | L. |  Kultura a umění
Zdravím Vás, po delší odmlce jsem se rozhodl napsat článek o skupině, která je pro Čechy zcela zásadní a o které se mnoho mluví, ale současně je jejich hudba téměř neznámá. Pojďme na to.


The Plastic People of the Universe byli kapelou, která protestovala proti režimu, hráli i přes zákazy a nařízení než je komunisté nechali zavřít. Za jejich propuštění byla v roce 1977 nepsána petice - Charta 77, která vedla ke svržení režimu. Takhle se o Plasticích učí ve škole, každý v Česku jejich příběh zná (nebo by alespoň měl). Bohužel, jejich hudba na rozdíl od jejich osobností zůstala v undergroundu, což je velká škoda. Plastici vznikli v 70tých letech a hráli progressive rock, který je sice náročný na poslech, ale zní velmi zajímavě, hlavně proto, že zvuk kapely byl postavený hlavně na saxofonu, což vytváří zvláštní bluesovou atmosféru písní. Skupina byla velmi ovlivněna zahraničním undergroundovým rockem a na jejich tvorbě je poznat, lehká inspirace Lou Reedem a Frankem Zappou, přesto je jejich tvorba originální a rozpoznatelná. Po revoluci měla jejich hudba poměrně velký úspěch hlavně v Evropě, ale i ve zbytku světa, bohužel v té době už měla skupina svůj vrchol za sebou a navíc hráli ve změněné sestavě (dokonce i se změněným jménem - Půlnoc, jádro skupiny ovšem zůstalo), skupina dodnes působí, takže pokud byste někdy měli možnost jít na jejich koncert, doporučuji, i když někteří členové původní sestavy jsou již po smrti a další skupinu opustili.

Navzdory jejich úspěchům, nenáročný posluchač se jejich tvorbě vyhýbá i přes význam skupiny, vsadím se, že kdybyste se zeptali holohlavých militantních "vlastenců", kteří se ohánějí Krylem takovým způsobem, že se chudák musí v hrobě obracet, pravděpodobně by žádnou z písní této kapely neznali. A nejen oni, hudbu, která byla zakázaná za totality nehrají ani v rádiích. Těžko říct jestli je to kvůli tomu, že průměrný český balík tuto hudbu nezná a vyžaduje Michala Davida a Káju Gotta nebo jestli se z nějakých důvodů rádiím nelíbí, rozhodně si myslím, že když už veřejnoprávní rádia mají hrát naše kulturní dědictví, měli by omezit totalitní "přezpívavače" (rozumím tomu, že chtěli tehdy dostat západní hudbu i do východního bloku, ale vážně je to normální, že u nás žádná popová hvězda v podstatě nemá autorskou tvorbu?) a začít hrát i hudbu, ke které se mainstreamový posluchač tak běžně nedostane. Myslím, že by přiblížení undergroundových skupin jako Plastici, ale i Blue Effect, Psí Vojáci nebo Pražský Výběr mladé generaci nebylo na škodu. Zbytečně pak totiž mladí ztrácí víru v naši národní kulturu - ona byla a je na dobré úrovni, jen trochu přidušená pod nánosy bývalé hudby v mezích zákona, která se nám pořád vrací jako bumerang.

Na závěr dvě ukázky, jejich nejslavnější píseň, která je zhudebněním básně Egona Bondyho o sebevraždě jeho kamarádky - Muchomůrky Bílé a další, která je sice posluchačsky náročnější, ale zato věrohodně vypráví o tom, jak jejich životní dráhu přetínaly neustálé procesy a pronásledování jich a jejich kamarádů - Dopis Magorovi.

Děkuji za přečtení, budu rád, když vyjádříte svůj názor na kapelu i na celou kulturu a snad se uvidíme zase u příštího článku :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama