30. listopadu 2013 v 19:54 | L.
|
Ahoj, promiňte, že se teď budu vracet k něčemu, o čem jsem už minule mluvil, ale po reakcích, které se objevily a z nichž mnohé zněly docela děsivě (a to i od lidí, od kterých jsem nějaký mozek v hlavě předpokládal), jsem se rozhodl sepsat článek o nekorektním umění a o svobodě uměleckého vyjádření - ano, zase budu točit okolo Řezníka, ale než to odsoudíte jako propagaci úchylností, zkuste se prosím zamyslet nad tím, jaký vliv bude mít zakazování umělecké činnosti (doporučuji přečít návod jak vařit žábu co napsal na FB Xindl X, lépe bych to pojmenovat nedokázal).
Kolem násilí a hnusu v umění se vede diskuze už od doby, kdy umění samotné změnilo svoji definici a místo snahy ztvárnit krásu se začalo pokoušet o zobrazení lidských pocitů a dojmů. Tím prvním průkopníkem, ve své době nepochopeným byl zakladatel žánru horor, který se ve svém díle pokoušel popisovat strach a šílenství - Edgar Allan Poe. Jeho dílo bylo zpopularizováno až o generaci později, s nástupem moderny, kterou sice stará generace odmítla uznat jako umění, jenž ale přišla s novým pohledem na svět - dekadentním. Zlo ve společnosti se odráželo ve zle a hnusu v jejich tvorbě, nebáli se provokovat a byli za to velmi kritizováni. Tak to pokračovalo dále, každá další generace se nebála prolamovat tabu, z hororů se stala klasická díla. Pak přišla hudební revoluce a s ní další snaha šokovat, hlavně v souvislosti se vznikem žánrů metal a punk. Tvrdí rockeři ve svých písních zobrazovali mystické a pohanské motivy, nosili na sobě kožené obleky převzaté od BDSM subkultury a první pankáči vyrukovali s obrázky královny se špendlíkem v nose a svastikami (tedy jen do té doby než přišlo hnutí, které to s hákovým křížem a Hitlerem myslelo vážně, s těmito lidmi nechtěli mít punkeři nic společného). Takhle to pokračovalo přes vulgární rap, depresivní grunge, industrial s otevřenou kritikou společnosti a detabuizováním sexuality až do dneška, kde jsme na pranýř postavili horrorcore, které se projevuje sarkastickým a explicitně přímým popisem dekadence a násilí.
S vývojem těchto směrů přicházela snaha je odsuzovat a zakazovat, ve východním bloku poměrně úspěšná (u nás se tak šokující umělec objevuje poprvé, v USA, na které někteří moralisté ve své nevědomosti ukazují je tohle dnes každému jedno, Marilyn Manson u nich prolomil vše co se dalo). Objevovala se obvinění, většina argumentů poukazovala buď na možnost inspirace daným dílem ke spáchání podobné vraždy, případně vliv této tvorby na děti. Vliv na děti je podmíněn tím, že jim rodiče povolí se na něco takového dívat, takže se ti rozčílení zodpovědní rodiče určitě nemají čeho bát (a přece jen, já a věřím že mnoho z Vás také jsme vyrůstali na brakových krvácích od Kulhánka, kapelách Korn, Rammstein a Marilyn Manson a s neodbytným pocitem někoho zabít jsem se zatím nesetkal). Pokud jde o inspiraci při zločinech, zde se dá mluvit o inspiraci formou, ale neexistuje případ, při kterém by dílo samotné donutilo někoho vzít zbraň a zabít někoho, všechny zločiny inspirované knihami, hudbou nebo filmy byly spáchány psychicky narušenými jedinci, navíc se většinou inspirovali dílem, které by nás v životě nenapadlo spojovat s kriminalitou. Například Kdo chytá v žitě, krásná a něžná knížka o mladíkovi s křehkou duší se údajně stala inspirací pro vraždu Johna Lennona. Předloňské vraždění v kině u promítání filmu Dark Knight Rises je podobný případ, kdy se zcela evidentně pomatený člověk rozhodl pro nesmyslný čin. Je ovšem vina na umělcích, nebo za událost spíše můžou ti, jejichž selháním se dostala zbraň do rukou blázna?
Bohužel, náš národ od revoluce ještě stále nedozrál do podoby, schopné přijmout provokativní tvorbu, ať už jde o Davida Černého, Ztohoven, horrorcore a grind scénu nebo Decadence Now!, pořád je zde mnoho lidí kteří k věci jdou s přístupem nelíbí se mi - zakázat, nejlépe i zavřít. Nepochopí ironii, nadsázku, vytýkají autorům pozérství (samozřejmě že to je póza - Řezník nevraždí lidi a deathmetalisté neuznávají Satana a nežerou děti) a v ideálním případě rovnou s přidanou hodnotou urážek na umělce i jejich fanoušky. A se svobodou tvorby ať se jdou vycpat, vždyť to co dělají umění ani není. Doufám, že se to časem zlepší a lidé se naučí být trochu tolerantní k subkulturám, které neporušují zákon a nebudou chtít zabránit jiným k volnému přístupu ke kontroverzní tvorbě, i ta nám má co říct. Třeba už jen to, že život není krásný.
Děkuji za přečtení, doufám, že jste pochopili, co jsem chtěl říct, nebojte se vyjádřit v komenářích, rád Vám odpovím na otázky a přečtu si Vaše názory.
AHOJ MÁŠ MOC HNUSNÝ BLOG, NO FUJ!!!!!! VŮBEC SE MI TU NELÍBÍ, JE MI NA BLITÍ! NEVKUSNÝ DESSING, DEBILNÍ ČLÁNKY A TVÁ INTELIGENCE JE NEJSPÍŠE POD PRŮMĚREM! HNUS!!