Vítám Vás u dalšího článku. Jistě jste si všimli, že jsem změnil design blogu, opravdu se to nečetlo úplně ideálně a když jsem začal experimentovat, rozbil jsem si to do takové míry, že nejsnazší řešení bylo nahodit novou šablonu :). Možná to v budoucnu změním na něco originálního, ale to jen v případě, že se mi na kolejích podaří uplatit flaškou nějakého ajťáka grafika, co to udělá za mě, protože ve věcech designu jsem celkem mimo :).
Dnes budu reagovat na tento článek, není to nic přelomového, přesto mě to tak trochu donutilo se zamyslet nad tím, co by se stalo s rozšířením této technologie. Pojďme na to, snad se článek bude líbit.
Ona to není vlastně ani žádná složitá technologie. Celý trik je v tom, že je na jevišti šikmé zrcadlové sklo, na kterém se promítá světlo pod určitým úhlem a vytváří 3D iluzi, jediné, co je na tom složité je upravit video tak, aby iluze byla dokonalá. Tento trik se s živou osobou používal už v divadlech na začátku 19. století a v podstatě na stejném principu se dá vidět i v přírodě, kde se mu říká Brockenský duch. Ale dost vědy, o této technologii se mluví asi od roku 2009, kdy jej použili v Japonsku pro vizualizaci hlasového syntetizátoru Hatsune Miku (nemám nic proti japonské kultuře a nechci naštvat zástupy anime fanynek, ale taky Vám připadá hodně ujetý dělat koncerty pro syntetizátor vokálů?). Nejslavněji ovšem byl tento trik použit na festivalu Coachella, kde během společného vystoupení Snoop Dogga a Dr. Dre předvedl dvě písně také 20 let mrtvý 2Pac. A před několika dny opět vystoupení mrtvé zpěvačky Teresy Teng.
Přejděme ovšem k tomu hlavnímu, představme si, že se tahle metoda v budoucnosti rozšíří ve velkém a koncerty hologramů slavných skupin budou na denním pořádku. Dopad na hudební průmysl bude obrovský. Od spousty lidí jsem na tuto technologii slyšel nebo četl chválu - budeme moct chodit na holokoncerty slavných skupin do kulturáku za lidovou cenu, to se přece vyplatí anebo ne? Když to ovšem vezmeme z principu, je to pouze promítání záznamu z koncertu, který proběhl, je to playback. S ním se sice setkáváme často, ale chceme, aby budoucností hudby byly náhravky s počítačovými simulacemi hudebníků? Vždy bude lepší podporovat mladší skupiny s novou tvorbou, než žít z bohaté, ale už zašlé minulosti, která se nám už nevrátí. Na legendy budeme navždy vzpomínat, ale musíme jejich stíny překročit a jít dál, jedině tam leží budoucnost.
Takže zítra půjdeme na Queeny do Lhoty, pozítří hrají v Újezdě The Doors a dnes už musím jít abych stihnul projekci Boba Marleyho. Nebo ne? Nebojte se napsat pod článek svůj názor.