9. září 2013 v 21:28 | L.
|
Musím se k něčemu přiznat. Zčásti se považuji za hipstera a v dnešním článku se pokusím vysvětlit, proč si myslím, že hipsteři mohou něčemu pomoct. Slyšel jsem sice hodně o arogantních pozérech, ale žádného kolem sebe nemám (upřímně, ani moc těch hipsterů neznám) a je dost možné, že jsem význam tohoto stylu tak úplně nepobral. To je jedno, jdeme na to.
Pojďme tam, kde to všechno s hipstery a v podstatě s celou alternativní kulturou začalo. Jsme v USA někdy na konci 40. a začátku 50. let, v době společenské krize. Nedávno skončila druhá světová válka a začala další válka, tentokrát studená, lidé se bojí co přijde dál a oplakávají své mrtvé známé. McCarthy pořádá hony na komunisty, spousty lidí jsou sledovány policií nebo končí před soudem. V této atmosféře vyrůstá generace mladých, kteří jsou touto společností znechuceni a protestují tím, že si zakládají svoje komunity, cestují po státech a nechtějí být jako staří. K této generaci patří parta kluků, kteří se zabývají literaturou, začínají psát a brzy se stávají duchovními vůdci své generace. Patří k nim Jack Kerouac, Allen Ginsberg, Neil Cassidy, William Burroughs nebo Ken Kesey. Ti vymýšlí slovo hipster, kterým titulují sami sebe, ostatním se říká squire. Hipster tedy znamená někdo, kdo nesouhlasí se stavem společnosti a vystupuje z ní.
Když to slovo slyším dnes, zní mi jako nadávka a zdá se mi, že jeho význam je stejný jako u slova pozér. Vždycky jsem si pod slovem hipster představoval lidi, co se zajímají o umění, snaží se mít přehled a někteří i sami něco tvořit, opovrhují konzumním přístupem k umění a k světu vůbec a snaží se přemýšlet nezávisle. Byl jsem toho názoru, že toto alternativní hnutí k sobě spojuje hlavně identita názoru na společnost a umění, se kterou celkem souhlasím. Taky mi trhá srdce, když vidím, jak lidé u nás nemají zájem o kulturu, stáváme se národem primitivů. Já rozhodně nejsem nijak zběhlý v umění a nejnovější literární trendy, alternativní filmy ani každé nové album nesleduji, mám hodně velké mezery, přesto je mi smutno z toho, že u nás vůbec vznikají filmy jako Kameňák 4 nebo Babovřesky 2 (a že na ně lidé ochotně a v houfech půjdou), je mi líto mladých a hodně dobrých skupin, kterým přijde na koncert pár lidí, zatímco Michal David a Walda Gang vyprodávají sály.
Zkrátka, mainstreamová tvorba u nás nestojí za nic (nebudu se bavit o světové tvorbě, tam se v mainstreamu sice najdou taky zjevy, ale většina popové a rockové hudby ze zahraničí mě baví) a hipsteři jsou lidé, kterým to vadí a snaží se s tím něco dělat alespoň tím, že podporují klubovou a alternativní kulturu, která je u nás celkem slušná, jen se k ní těžko prohrabává, lidé, kteří se o kulturu vyloženě nezajímají se k ní nemají moc jak dostat. V politice a všeobecně pohledu na svět je to podobné, volí se tady komunisti a lidé jsou čím dál tím víc nesnášenliví, arogantní a radikální, nechtějí přemýšlet, zapomínají a bojí se nového. V tomto je komunita hipsterů pro mě pokrokem, protože dostávají do povědomí věci a názory, které ve většině nemají zastoupení a tím přinejmenším vybízí k nějakým diskusím a pokroku. A to, že se někteří z nich divně oblékají, mají rádi kávu a iPhone? Dobře, když se styl dostane do povědomí, nalepí se na něj spousty různých pozérů, kteří se snaží být cool. Odkaz Kerouaca a dalších beatníků je ale v myšlence, ne v oblečení.
Vemte hipstery a jejich styl života na milost, pokud Vás budou zvát na koncert nějaké skupiny, kterou neznáte, jděte určitě s nimi. Uvidíte něco nového, třeba se bude líbit a když ne, alespoň jste podpořili alternativní kulturu. Když máte vyhraněný svůj styl, nevíte o co přicházíte ve stylech jiných. Díky za přečtení a pochvaly i výhružné dopisy prosím v komentářích. :)
Moc pěkný článek, zatím nejlepší na toto TT, co jsem četla. Škoda jen, že z toho čtení bílého písma na černém podkladě bolí oči a nejde moc udržet pozornost, kde člověk zrovna čte. Alespoň, že je to písmo patkové a oči aspoň trochu vede ;)